Hodnoty a ciele | Hodnoty a cíle

Navigácia | Navigace

(klikni na otázku, aby si sa dostal priamo k odpovedi | klikni na otázku, aby ses dostal přímo k odpovědi)

1. Základné hodnoty a východiská hnutia Zeitgeist Česko-Slovensko | Základní hodnoty a východiska hnutí Zeitgeist Česko-Slovensko
2. Ciele hnutia Zeitgeist | Cíle hnutí Zeitgeist
3. Kontroverzné témy (vlastníctvo, umelá inteligencia, vplyv génov a prostredia) | Kontroverzní témata (vlastnictví, automatizace a umělá inteligence, vliv genů a prostředí)

___________________________________________________________

ZÁKLADNÉ HODNOTY A VÝCHODISKÁ HNUTIA ZEITGEIST ČESKO-SLOVENSKO

Celostnosť - prírodný a spoločenský svet, v ktorom žijeme, chápeme ako samoorganizujúci sa celok. Samoorganizácia znamená, že celok organizuje sám seba na základe svojich vlastných príčin (samodeterminácia), t.j. funguje podľa svojich vlastných záko-  nov pohybu a zmeny. Takéto chápanie sveta nepočíta s nadprirodzenom, pretože vníma svet ako tvorcu seba samého. Celostný prístup vychádza z poznania, že celok je viac ako suma častí, z ktorých sa skladá. Akékoľvek čiastkové procesy zmeny treba chápať v kontexte celku, ktorého sú súčasťou. Každý celok má svoju štruktúru, svoje vlastné procesy pohybu a zmeny (naviazané na jeho okolie) a svoje vlastné hybné sily, ktoré môžu byť v rovnováhe alebo v nerovnováhe. Svet , v ktorom žijeme, je jedným organizmom, kde je všetko so všetkým určitým spôsobom previazané a kde každý náš čin má, či už z krátkodobého alebo dlhodobého hľadiska, pozitívny alebo negatívny dopad na niektorú časť celku a v konečnom dôsledku aj na celok ako taký.

Humanizmus - pod pojmom humanizmus si mnoho ľudí predstavuje rôzne veci. Humanizmus, tak ako ho chápe hnutie Zeitgeist na Slovensku, je postoj a spôsob myslenia, ktorý vychádza z toho, že ľudská tvorivosť, materiálna a duchovná sloboda, sebestačnosť a nezávislosť, spolupráca a symbióza, ako aj zodpovednosť za seba a za našu planétu ako celok sú centrálnymi hodnotami, v ktorých ide v prvom rade o rozvíjanie najvyššieho potenciálu celého ľudstva a človeka, t.j potenciálu byť tvorcom svojho vlastného života. Človek prestáva byť hračkou v rukách osudu, určuje si ho sám.

Ekológia - pod ekologickým prístupom chápeme také zaobchádzanie s našim životným prostredím a našim individuálnym a druhovým zdravím, ktoré by bolo v súlade s nosnou kapacitou Zeme. Pod nosnou kapacitou Zeme vo všeobecnosti rozumieme dynamický súlad prírodných zdrojov planéty so základnými a vývojovými potrebami človeka. Človek je organickou súčasťou prírody a príroda je organickou súčasťou človeka. Jeho prežitie je podmienené zdravým stavom vnútorného (zdravie) a vonkajšieho (ekológia) životného prostredia.

Vedeckosť - pod vedeckým prístupom chápeme spôsob poznávania, ktorý sa vyznačuje tým, že všetky riešenia musia vychádzať z vedeckých prístupov a z aplikácie vedeckej metódy. Na rozdiel od iných spôsobov poznania sa vedome opiera o tvorivosť a intuíciu ako súčasť vedeckého prístupu v bádaní, logické myšlienkové postupy a logicky konzistentný súbor vedeckého poznania a o empirické kritérium overiteľnosti platnosti hypotéz a tvrdení.  Veda o sebe netvrdí, že je neomylná. V rámci vedeckého prístupu je možné každú skutočnosť t.j. každý fakt, hypotézu či teóriu spochybniť a preverovať i spochybnenie samotné. Niet veci, o ktorej nemožno pochybovať, alebo ktorú nemožno preverovať. Napriek tomu, že tento systém nie je neomylný, je to systém, ktorý dokáže sám seba a svoje omyly najrýchlejšie korigovať.

Odbornosť - hnutie Zeitgeist na Slovensku je založené na špecifických vedomostiach, zručnostiach a znalostiach každého jeho člena, ktorý ich aktívne aplikuje prácou v projektoch. Celé hnutie sa organizuje okolo projektov, ktoré sú vypracovávané v závislosti od svojho zamerania v rôznych oblastiach. Každý člen hnutia disponuje svojim profilom, v ktorom má uvedené svoje schopnosti, zručnosti a znalosti na základe ktorých sa zapája do jednotlivých projektov. Cieľom projektov je navrhovať a vypracovať odborné riešenia problémov súčasnej spoločnosti, ktoré by boli v súlade s víziou trvalo udržateľnej spoločnosti, hodnotami hnutia Zeitgeist a oslobodené od egoistických záujmov a nekompetentnosti.

Transparentnosť - jedným z centrálnych aspektov fungovania hnutia Zeitgeist na Slovensku je transparentnosť. Či sa jedná o využitie vyzbieraných alebo poskytnutých finančných, prípadne materiálnych príspevkov, vývojovú fázu každého projektu, alebo ktorékoľvek iné aktivity hnutia, všetko musí prebiehať otvorene, byť verejne kontrolovateľné a riadne zdokumentované. Žiadne stretnutia za zatvorenými dvermi, žiadne netransparentné alebo pochybné využitie prostriedkov, žiadne tajné dohody a koalície. Každý projekt je pred predložením na schválenie pripomienkovaný všetkými členmi hnutia, každé rozhodovanie a každé schvaľovanie projektu prebieha verejne a všetky finančné príspevky a dary sú riadne zdokumentované a verejne kontrolovateľné.

ČO HNUTIE ZEITGEIST NIE JE
Po tom, ako sme vymenovali a definovali základné hodnoty hnutia Zeitgeist na Slovensku, je nevyhnutné stručne vymenovať aj to, čo hnutie nie je. Hnutie nie je politické, nepodlieha žiadnej z existujúcich politických ideológií, nespolupracuje s politickými stranami, jednotlivcami a záujmovými skupinami, ktoré podporujú súčasný politický, ekonomický a kultúrny systém. Hnutie nie je náboženské, pretože odmieta dogmatický svetonázor presadzovaný existujúcimi náboženskými organizáciami a sektami. Hnutie nie je ani ezoterické, pretože odmieta akékoľvek pseudovedecké videnie sveta, ktoré je založené na vytváraní dojmu vedeckosti, zároveň však ignoruje alebo prinajmenšom nedodržiava primerané vedecké postupy. Hnutie ďalej nie je nacionalistické, rasistické ani sexistické, pretože odmieta predstavu o nadradenosti jedného národa, etnika, štátu alebo pohlavia nad druhým(i), rovnako ako xenofóbiu, šovinizmus alebo prehnaný patriotizmus.

CIELE HNUTIA ZEITGEIST

Celospoločenská osveta a vzdelávanie - predtým, ako môžeme hovoriť o alternatívach k súčasnemu politickému, ekonomic- kému a kultúrnemu systému, musíme ľudí informovať o tom, prečo je alternatíva vôbec nutná. Je nevyhnutné demaskovať súčasné spoločenské zriadenie a neprestajne poukazovať na absurditu a nespravodlivosť jeho jednotlivých zložiek, či sa už jedná o politický systém, ktorý predstiera reprezentovanie záujmov ľudí a existenciu ľudských práv, alebo ekonomický systém, ktorý nie je založený na ničom inom ako na maximalizácii zisku na úkor ľudského blaha a životného prostredia.

Zavedenie zdrojového hospodárstva (resource-based economy) - hlavným cieľom hnutia Zeitgeist je zavedenie celosvetového zdrojového hospodárstva, t.j. bezpeňažného, bezštátneho a beztrhového spoločensko-ekonomického systému, ktorý dokáže využitím vysokého stupňa automatizácie a kybernetizácie zabezpečiť dostatok obnoviteľných zdrojov pre dôstojný život všetkých ľudí a nájsť vhodné náhrady za zdroje neobnoviteľné. Zdrojové hospodárstvo by takto bolo oslobodené od potreby využívania peňažných alebo iných výmenných prostriedkov za účelom zabezpečenia základných životných a vývojových potrieb. Všetky zdroje planéty by boli vyhlásené za spoločné dedičstvo celého zjednoteného ľudstva, ľudia by boli oslobodení od monotónnych a nezmyselných prác a zamestnaní, a zároveň už od svojho narodenia vedení k dosiahnutiu a využitiu svojho najvyššieho potenciálu.

KONTROVERZNÉ TÉMY

VLASTNÍCTVO
Akým spôsobom budú v zdrojovom hospodárstve riešené vlastnícke vzťahy, ktoré sú neoddeliteľnou súčasťou výrobno-spotrebných procesov? Keďže projekt Venus podľa nám dostupných informácii k tejto otázke ponúka iba všeobecné stanovisko, hnutie Zeitgeist na Slovensku sa snaží upresniť chápanie tejto problematiky. Rozlišujeme celkovo tri druhy vlastníctva: spoločenské, súkromné a štátne. Prvé dva druhy vlastníctva, spoločenské a súkromné, môžu mať podobu (formu) buď spoločného (daná vec je vlastnená viacerými osobami) alebo osobného (daná vec je vlastnená jednou osobou) vlastníctva. Hlavný rozdiel medzi spoločenským vlastníctvom a súkromným vlastníctvom spočíva v tom, že spoločenské vlastníctvo, na    rozdiel od súkromného vlastníctva, neumožňuje tvorbu zisku, umožňuje len tvorbu a využívanie zdrojov.

Pod spoločenské vlastníctvo spadá Zem ako taká a všetky zdroje, ktorými planéta disponuje. Spoločenské vlastníctvo je abstraktný pojem, a to z toho dôvodu, že vlastníkom týchto zdrojov je celé ľudstvo ako druh. Súhrn všetkých zdrojov Zeme teda patrí všetkým minulým, súčasným aj budúcim generáciam. Inými slovami, všetky zdroje Zeme sú spoločným dedičstvom všetkých ľudí. Ľudia, ktorí v súčasnosti na planéte žijú, sú len správcami týchto zdrojov, ktorých úlohou je ekologicky a spoločensky efektívne využívať a zveľaďovať zdroje, ktoré im predošlé generácie zanechali, a to aj s ohľadom na život budúcich generácií. Na rozdiel od spoločenského vlastníctva chápeme súkromné vlastníctvo ako vlastnenie výrobných prostriedkov (pôda, práca, kapitál) za účelom vytvorenia zisku. Tretí druh, štátne vlastníctvo, je vo svojej dnešnej podobe kombináciou spoločenského a súkromného vlastníctva, v ktorom však dominuje orientácia na zisk a podporu zisku.

Ako už bolo spomenuté, tak spoločenské ako aj súkromné vlastníctvo môže mať podobu (formu) spoločného alebo osobného vlastníctva. Pod spoločnou formou vlastníctva chápeme vlastníctvo určitej skupiny ľudí, ktorí spoločne danú vec (napr. pozemok, budovu, firmu, atď.) vlastnia a spravujú. Osobná  forma vlastníctva vyjadruje neodňateľné a výlučné individuálne vlastníctvo jednotlivca, ktoré vyjadruje jeho osobné potreby a záujmy. Vzťahuje sa na veci, ktoré uspokojujú jeho individuálne potreby (napr. oblečenie), alebo veci, na ktoré je človek citovo viazaný (napr. fotografie). Osobná forma vlastníctva oprávňuje  vlastníka vylúčiť z užívania danej veci iné osoby.

V závislosti od toho, pod ktorým druhom vlastníctva (spoločenské alebo súkromné) sa spoločné a osobné vlastníctvo realizujú, rozlišujeme štyri formy vlastníctva: spoločné (spoločenské), osobné (spoločenské), spoločné (súkromné) a osobné (súkromné). Štátne vlastníctvo, kombinácia spoločenského a súkromného vlastníctva, môže mať výlučne formu spoločného vlastníctva.

Zdrojové hospodárstvo je spoločenský systém, v ktorom sa nevyužívajú peniaze alebo iné výmenné prostriedky, v ktorom neexistujú národné štáty, a ktoré nie je založené ani na kapitalistických princípoch súkromného vlastníctva, ani na socialistických princípoch spoločného vlastníctva robotníckej triedy, ani na štátnom vlastníctve v jeho kapitalistickej alebo socialistickej podobe.  Počas prechodného obdobia sa budú stretávať všetky tri druhy vlastníctva: spoločenské, súkromné a štátne, pričom posledné bude hybridnou formou prvých dvoch s dôrazom na zisk. Zámerom hnutia Zeitgeist je, aby sa posilňovalo postavenie spoločenských foriem vlastníctva orientovaných na tvorbu zdrojov, a aby sa aj štát prednostne orientoval na tvorbu zdrojov, nie na tvorbu zisku.

AUTOMATIZÁCIA A UMELÁ INTELIGENCIA
Neopomenuteľné špecifikum zdrojového hospodárstva je jeho využívanie vysoko rozvinutej automatizácie a kybernetického riadenia výrobných procesov v takmer každej priemyselnej sfére, v dôsledku čoho by podľa odhadov projektu Venus mohlo postupne zaniknúť 80 až 90 percent dnes známych, často monotónnych a nezmyselných zamestnaní, ktorých obsadenie ľudskou pracovnou silou nie je efektívne ani z hľadiska produktivity práce, ani z hľadiska využitia tvorivej kapacity každého jedného človeka. Rovnako by odstránením peňazí a iných výmenných prostriedkov z ekonomiky zaniklo aj prerozdeľovanie štátnych alebo verejných financií - hlavná úloha dnešnej politiky a byrokracie. A keď si uvedomíme, že prevažná väčšina rozhodovania, ktoré prebieha na politickej a byrokratickej úrovni je práve o rozdeľovaní finančných zdrojov, prirodzene musíme prísť k záveru, že zánikom peňazí zanikne aj prevažná väčšina rozhodovania, ako ho dnes poznáme.

To, čo zostane, bude čisto technické a operatívne rozhodovanie, ktoré si v prevažnom množstve prípadov nevyžaduje neustálu ľudskú pozornosť a môže byť do veľkej miery riadené vopred stanovenými počítačovými procesmi. Keď teda projekt Venus hovorí o tom, že v budúcnosti, v dobe zdrojoveho hospodárstva, nebude rozhodovať nikto, treba to podľa nás chápať tak, že zanikne politické rozhodovanie ako také. Prevažná väčšina zalgoritmizovaného  “rozhodovania” by v zdrojovom hospodárstve bola globálne ako aj regionálne riadená centrálnymi počítačovými systémami, ktoré by vďaka senzorom rozmiestneným po celej Zemi slúžili ako akási autonómna nervová sústava planéty, regiónov a miest. Klesne v niektorom regióne s poľnohospodárskym významom vlhkosť pôdy pod určitú minimálnu hodnotu? Centrálny systém automaticky zabezpečí zavlhčenie pôdy, bez toho, aby  musel človek zasahovať. Je potrebné postaviť nový most cez rieku? Centrálny systém na základe aktuálnych a presných údajov o geologickej povahe daného regiónu a vlastnostiach pôdy určí, ktoré miesto je pre stavbu mosta najvhodnejšie a zároveň navrhne, ktoré materiály a ktorý konštrukčný postup najlepšie vyhovujú špecifickým požiadavkám pre stavbu mosta v danej lokalite, bez toho, aby o tom musel rozhodnúť nejaký úradník, ktorý by určil výšku prostriedkov a uvoľnil zdroje.

Z posledného príkladu vyplýva, že počítačový systém v prípade zalgoritmizovaných riešení síce rozhoduje autonómne, je však vždy obmedzený množstvom a kvalitou informácii, ktoré doňho vloží človek. Ak centrálny systém nepozná najnovšie dostupné technológie a konštrukčné postupy, navrhne zastarané. V prípade atypických riešení, ktoré si budú vyžadovať kreatívny prístup, budú mať rozhodujúce slovo interdisciplinárne tímy expertov. Kvalita rozhodovania počítačového systému sa tak vždy odvíja od kvality informácií, ktorými ho zásobí človek. A práve z tohto dôvodu zostanú počítačové systémy a umelá inteligencia ešte dlho tým, čím sú aj dnes - predĺženou rukou a vysoko sofistikovaným nástrojom človeka.

VPLYV GÉNOV A VPLYV PROSTREDIA
V dnešnej dobe rozšírený dvojfaktorový model vývoja a rozvoja človeka si kladie túto základnú otázku: ktorý faktor ovplyvňuje vývoj človeka vo väčšej miere? Dedičnosť, teda gény, alebo prostredie, v ktorom človek vyrastá? Hovorí sa, že Donald Hebb, kanadský psychológ označovaný za otca neuropsychológie, raz odpovedal na otázku novinára, či na osobnosť človeka vplývajú viac gény alebo prostredie, protiotázkou:  “Čo prispieva viac k ploche obdĺžnika, jeho dĺžka alebo šírka?” Chcel tým naznačiť, že obidva faktory majú rovnako dôležitý vplyv na osobnosť človeka, aj keď sa ich pomer od jednotlivca k jednotlivcovi môže líšiť.

Hnutie Zeitgeist na Slovensku ide však ešte o jeden krok ďalej a vychádza z trojfaktorového modelu hybných síl osobnosti, v ktorom je človek výslednicou vplyvu zdedených predispozícií, spoločenského prostredia a utvárania seba samého. Tento model vychádza z humanistickej psychológie a bol vypracovaný niektorými z najuznávanejších psychológov 20. storočia, akými boli napr. Abraham Maslow alebo Carl Rogers. Ak by sme chceli v tomto duchu rozšíriť spomenuté stanovisko Donalda Hebba, mohli by sme sa opýtať: „Čo prispieva viac k objemu kvádra, jeho dĺžka, šírka alebo hĺbka?“. Pomer vplyvu týchto troch faktorov je u každého človeka iný, aj keď zároveň treba pripustiť, že pre prevažnú väčšinu ľudí žijúcich v súčasnosti, je rozhodujúcou silou utvárajúcou ich osobnosť práve spoločenské prostredie.

Čím sa človek líši od svojich predchodcov a ostatných živočíchov? Kým nižšie formy života sa na svoje životné prostredie iba adaptujú, teda prispôsobujú sa mu, človek má potenciál svoje prírodné a spoločenské prostredie ako aj sám seba pretvárať a meniť. Tým sa podstatným spôsobom líši aj od evolučne najvyspelejších zvierat, ktorých životná činnosť neprekračuje rámec ich biologickej reprodukcie. Bez ohľadu na to, akú genetickú výbavu sme zdedili, bez ohľadu na to v akom prostredí žijeme, máme ako ľudia možnosť voľby: rozhodnúť sa pre zmenu podmienok svojho žitia, alebo žiť podľa starých a prekonaných vzorov. Hnutie Zeitgeist na Slovensku kladie dôraz na tvorivý potenciál človeka. Tým sa líši od zastaraných názorov, ktoré zdôrazňujú nemeniteľnosť ľudskej povahy a jej závislosť na biologických, spoločenských a iných silách.

___________________________________________________________

ZÁKLADNÍ HODNOTY A VÝCHODISKA HNUTÍ ZEITGEIST ČESKO-SLOVENSKO

Celostnost - přírodní a společenský svět, ve kterém žijeme, chápeme jako samoorganizující se celek. Samoorganizace znamená, že celek organizuje sám sebe na základě svých vlastních příčin (samodeterminace), t.j. funguje podle svých vlastních zákonů pohybu a změny. Takové chápání světa nepočítá s nadpřirozenem, protože vnímá svět jako tvůrce sebe samého. Celostní přístup vychází z poznání, že celek je více než suma částí, ze kterých se skladá. Jakékoli dílčí procesy změny třeba chápat v kontextu celku, kterého jsou součástí. Každý celek má svojí strukturu, svoje vlastní procesy pohybu a změny (navázané na jeho okolí) a svoje vlastní hybné síly, které můžou být v rovnováze nebo v nerovnováze. Svět, ve kterém žijeme, je jedním organizmem, kde je vše se vším určitým způsobem provázané a kde každý náš čin má, či už z krátkodobého nebo dlouhodobého hlediska, pozitivní nebo negativní dopad na některou část celku a v konečném důsledku i na celek jako takový.

Humanizmus - pod pojmem humanizmus si mnoho lidí představuje různé věci. Humanizmus, tak jak ho chápe hnutí Zeitgeist v Čechách, je postoj a způsob myšlení, který vychází z toho, že lidská tvořivost, materiální a duchovní svoboda, soběstačnost a nezávislost, spolupráce a symbióza, jako i zodpovědnost za sebe a za naší planetu jako celek jsou centrálními hodnotami, ve kterých jde v první řadě o rozvíjení nejvyššího potenciálu celého lidstva a člověka, t.j potenciálu být tvůrcem svého vlastního života. Člověk přestává být hračkou v rukách osudu, určuje si ho sám.

Ekologie - pod ekologickým přístupem chápeme také zaobcházení s našim životním prostředím a našim individuálním a druhovým zdravím, které by bylo v souladě s nosnou kapacitou Země. Pod nosnou kapacitou Země ve všeobecnosti rozumíme dynamický soulad přírodních zdrojů planety se základními a vývojovými potřebami člověka. Člověk je organickou součástí přírody a příroda je organickou součástí člověka. Jeho přežití je podmíněné zdravým stavem vnitřního (zdraví) a vnějšího (ekologie) životního prostředí.

Vědeckost - pod vědeckým přístupem chápeme způsob poznávání, který se vyznačuje tím, že všechny řešení musí vycházet z vědeckých přístupů a z aplikace vědecké metody. Na rozdíl od jiných způsobů poznání se vědomí opírá o tvořivost a intuici jako součást vědeckého přístupu v bádání, logické myšlenkové postupy a logický konzistentní soubor vědeckého poznání a o empirické kritérium ověřitelnosti platnosti hypotéz a tvrzení.  Věda o sobě netvrdí, že je neomylná. V rámci vědeckého přístupu je možné každou skutečnost t.j. každý fakt, hypotézu či teorii zpochybnit a prověřovat i zpochybnění samotné. Není věci, o které nelze pochybovat, nebo kterou nelze prověřovat. Navzdory tomu, že tento systém není neomylný, je to systém, který dokáže sám sebe a své omyly nejrychleji korigovat.

Odbornost - hnutí Zeitgeist v Čechách je založené na specifických vědomostech, zručnostech a znalostech každého jeho člena, který jich aktivně aplikuje prací v projektech. Celé hnutí se organizuje okolo projektů, které jsou vypracovávané v závislosti od svého zaměření v různých oblastech. Každý člen hnutí disponuje svým profilem, ve kterém má uvedené svoje schopnosti, zručnosti a znalosti na základě kterých se zapojuje do jednotlivých projektů. Cílem projektů je navrhnout a vypracovat odborné řešení problémů současné společnosti, které by bylo v souladu s vizí trvale udržitelné společnosti, hodnotami hnutí Zeitgeist a osvobozené od egoistických zájmů a nekompetentnosti.

Transparentnost - jedním z centrálních aspektů fungování hnutí Zeitgeist v Čechách je transparentnost. Zda se jedná o využití vybraných nebo poskytnutých finančních, případně materiálních příspěvků, vývojovou fázi každého projektu, nebo kterékoli jiné aktivity hnutí, všechno musí probíhat otevřeně, být veřejně kontrolovatelné a řádně zdokumentované. Žádné střetnutí za zavřenými dveřmi, žádné netransparentní nebo pochybné využití prostředků, žádné tajné dohody a koalice. Každý projekt je před předložením na schválení připomínkovaný všemi členy hnutí, každé rozhodování a každé schvalování projektu probíhá veřejně a všechny finanční příspěvky a dary jsou řádně zdokumentované a veřejně kontrolovatelné.

Co hnutí Zeitgeist není
Potom, co jsme vyjmenovali a definovali základní hodnoty hnutí Zeitgeist v Čechách, je nevyhnutelné stručně vyjmenovat i to, co hnutí není. Hnutí není politické, nepodléhá žádné z existujících politických ideologií, nespolupracuje s politickými stranami, jednotlivcemi a zájmovými skupinami, které podporují současný politický, ekonomický a kulturní systém. Hnutí není náboženské, protože odmítá dogmatický světonázor prosazovaný existujícími náboženskými organizacemi a sektami. Hnutí není ani esoterické, protože odmítá jakékoli pseudovědecké vidění světa, které je založené na vytváření dojmu vědeckosti, zároveň však ignoruje nebo přinejmenším nedodržuje průměrné vědecké postupy. Hnutí dále není nacionalistické, rasistické ani sexistické, protože odmítá představu o nadřazenosti jednoho národa, etniky, státu nebo pohlaví nad druhým(i), stejně jako xenofóbii, šovinismus nebo přehnaný patriotizmus.

CÍLE HNUTÍ ZEITGEIST

Celospolečenská osvěta a vzdělávání - předtím, než můžeme mluvit o alternativách k současnému politickému, ekonomickému a kulturnímu systému, musíme lidi informovat o tom, proč je alternativa vůbec nutná. Je nevyhnutelné odmaskovat současné společenské zřízení a neustále poukazovat na absurditu a nespravedlivost jeho jednotlivých složek, či se už jedná o politický systém, který předstírá reprezentování zájmů lidí a existenci lidských práv, nebo ekonomický systém, který není založený na ničem jiném než na maximalizaci zisku na úkor lidského blaha a životního prostředí.

Zavedení zdrojového hospodářství (resource-based economy) - hlavním cílem hnutí Zeitgeist je zavedení celosvětového zdrojového hospodářství, t.j. bezpeněžního, bezstátního a beztrhového společensko-ekonomického systému, který dokáže využitím vysokého stupně automatizace a kybernetizace zabezpečit dostatek obnovitelných zdrojů pro důstojný život všech lidí a najít vhodné náhrady za zdroje neobnovitelné. Zdrojové hospodářství by takto bylo osvobozené od potřeby využívání peněžních nebo jiných výměnných prostředků za účelem zabezpečení základních životních a vývojových potřeb. Všechny zdroje planety by byly vyhlášené za společné dědictví celého sjednoceného lidstva, lidé by byli osvobozeni od monotóních a nesmyslných prací a zaměstnání, a zároveň už od svého narození vedeni k dosáhnutí a využití svého nejvyššího potenciálu.

KONTROVERZNÍ TÉMATA

VLASTNICTVÍ
Jakým způsobem budou ve zdrojevém hospodářství řešené vlastnické vztahy, které jsou neoddělitelnou součástí výrobně-spotřebních procesů? Protože projekt Venus podle nám dostupných informací k této otázce nabízí jen všeobecné stanovisko, hnutí Zeitgeist v Čechách se snaží upřesnit chápání této problematiky. Rozlišujeme celkově tři druhy vlastnictví: spoločenské, soukromé a státní. První dva druhy vlastnictví, společenské a soukromé, můžou mít podobu (formu) buď společného (daná věc je vlastněná vícero osobami) nebo osobního (daná věc je vlastněná jednou osobou) vlastnictví. Hlavní rozdíl mezi společenským vlastnictvím a soukromým vlastnictvím spočívá v tom, že společenské vlastníctví, na rozdíl od soukromého vlastníctví, neumožňuje tvorbu zisku, umožňuje jen tvorbu a využívání zdrojů.

Pod společenské vlastnictví spadá Zem jako taková a všechny zdroje, kterými planeta disponuje. Společenské vlastníctví je abstraktní pojem, a to z toho důvodu, že vlastníkem těchto zdrojů je celé lidstvo jako druh. Souhrn všech zdrojů Země tedy patří všem minulým, současným i budoucím generácím. Jinými slovy, všechny zdroje Země jsou společným dědictvím všech lidí. Lidé, kteří v současnosti na planetě žijí, jsou jen správci těchto zdrojů, kterých úlohou je ekologicky a společensky efektivně využívat a zvelebovat zdroje, které jim předešlé generace zanechali, a to i s ohledem na život budoucích generací. Na rozdíl od společenského vlastnictví chápeme soukromé vlastnictví jako vlastnění výrobních prostředků (půda, práce, kapitál) za účelem vytvoření zisku. Třetí druh, státní vlastnictví, je ve své dnešní podobě kombinací společenského a soukromého vlastnictví, ve kterém však dominuje orientace na zisk a podporu zisku.

Jak už bylo vzpomenuté, tak společenské jako i soukromé vlastnictví může mít podobu (formu) společného nebo osobního vlastnictví. Pod společnou formou vlastníctví chápeme vlastnictví určité skupiny lidí, kteří společně danou věc (např. pozemek, budovu, firmu, atd.) vlastní a spravují. Osobní  forma vlastnictví vyjadřuje nezadatelné a výlučně individuální vlastnictví jednotlivce, které vyjadřuje jeho osobní potřeby a zájmy. Vztahuje se na věci, které uspokojují jeho individuální potřeby (např. oblečení), nebo věci, na které je člověk citově vázaný (např. fotografie). Osobní forma vlastnictví opravňuje vlastníka vyloučit z užívání dané věci jiné osoby.

V závislosti na tom, pod kterým druhem vlastnictví (společenské nebo soukromé) se společné a osobní vlastnictví realizují, rozlišujeme čtyři formy vlastnictví: společné (společenské), osobní (společenské), společné (soukromé) a osobní (soukromé). Státní vlastnictví, kombinace společenského a soukromého vlastnictví, může mít výlučně formu společného vlastnictví.

Zdrojové hospodářství je společenský systém, ve kterém se nevyužívají peníze nebo jiné výměnné prostředky, ve kterém neexistují národní státy, a které není založené ani na kapitalistických principech soukromého vlastvictví, ani na socialistických principech společného vlastnictví robotnické třídy, ani na státním vlastnictví v jeho kapitalisticé nebo socialistické podobě.  Počas přechodného období se budou střetávat všechny tři druhy vlastnictví: společenské, soukromé a státní, přičemž poslední bude hybridní formou prvních dvou s důrazem na zisk. Záměrem hnutí Zeitgeist je, aby se posilňovalo postavení společenských forem vlastnictví orientovaném na tvorbu zdrojů, a aby se i stát přednostně orientoval na tvorbu zdrojů, ne na tvorbu zisku.

AUTOMATIZACE A UMĚLÁ INTELIGENCE
Neopomenutelné specifikum zdrojového hospodářství je jeho využívání vysoko rozvinuté automatizace a kybernetického řízení výrobních procesů v téměř každé průmyslové sféře, v důsledku čehož by podle odhadů projektu Venus mohlo postupně zaniknout 80 až 90 procent dnes známých, často monotóních a nesmyslných zaměstnání, kterých obsažení lidskou pracovní silou není efektivní ani z hlediska produktivity práce, ani z hlediska využití tvořivé kapacity každého jednoho člověka. Stejně by odstraněním peněz a jiných výměnných prostředků z ekonomiky zaniklo i přerozdělování státních nebo veřejných financí – hlavní úloha dnešní politiky a byrokracie. A když si uvědomíme, že převážná většina rozhodování, které probíhá na politické a byrokratické úrovni je právě o rozdělování finančních zdrojů, přirozeně musíme přijít k závěru, že zánikem penězí zanikne i převážná většina rozhodování, jak ho dnes známe.

To, co zůstane, bude čistě technické a operativní rozhodování, které v převážném množství případů nevyžaduje neustálou lidskou pozornost a může být do velké míry řízené předem stanovenými počítačovými procesy. Když tedy projekt Venus hovoří o tom, že v budoucnosti, v době zdrojového hospodářství, nebude rozhodovat nikdo, třeba to podle nás chápat tak, že zanikne politické rozhodování jako takové. Převážná většina zalgoritmizovaného  “rozhodování” by ve zdrojovém hospodářství byla globálně jako i regionálně řízená centrálními počítačovými systémy, které by díky senzorům rozmístěných po celé Zemi sloužili jako jakási autonomní nervová soustava planety, regionů a míst. Klesne v některém regioně s polnohospodářským významem vlhkost půdy pod určitou minimální hodnotu? Centrální systém automaticky zabezpečí zavlhčení půdy, bez toho, aby  musel člověk zasahovat. Je potřebné postavit nový most přes řeku? Centrální systém na základě aktuálních a přesných údajů o geologické povaze daného regionu a vlastnostech půdy určí, které místo je pro stavbu mostu nejvhodnější a zároveň navrhne, které materiály a který konstrukční postup nejlépe vyhovují specifickým požadavkům pro stavbu mostu v dané lokalitě, bez toho, aby o tom musel rozhodnout nějaký úředník, který by určil výši prostředků a uvolnil zdroje.

Z posledního příkladu vyplývá, že počítačový systém v případě zalgoritmizovaných řešení sice rozhoduje autonomně, je však vždy omezený množstvím a kvalitou informací, které do něho vloží člověk. Pokud centrální systém nepozná nejnovější dostupné technologie a konstrukční postupy, navrhne  zastaralé. V případě atypických řešení, které budou vyžadovat kreativní přístup, budou mít rozhodující slovo interdisciplinární týmy expertů. Kvalita rozhodování počítačového systému se tak vždy odvíjí od kvality informací, kterými ho zásobí človek. A právě z tohoto důvodu zůstanou počítačové systémy a umělá inteligence ještě dlouho tím, čím jsou i dnes - prodlouženou rukou a vysoko sofistikovaným nástrojem človeka.

VLIV GENŮ A VLIV PROSTŘEDÍ
V dnešní době rozšířený dvojfaktorový model vývoje a rozvoje člověka, si klade tuto základní otázku: který faktor ovlivňuje vývoj člověka ve větší míře? Dědičnost, teda geny, nebo prostředí, ve kterém človek vyrůstá? Říká se, že Donald Hebb, kanadský psycholog označovaný za otce neuropsychologie, jednou odpověděl na otázku novináře, či osobnost člověka ovlivňují více geny nebo prostředí, protiotázkou:  “Co přispívá více k ploše obdélníka, jeho délka nebo šířka?” Chtěl tím naznačit, že oba dva faktory mají stejně důležitý vliv na osobnost člověka, i když se jejich poměr od jednotlivce k jednotlivcovi může lišit.

Hnutí Zeitgeist v Čechách jde však ještě o jeden krok dále a vychází z trojfaktorového modelu hybných sil osobnosti, ve kterém je človek výslednicí vlivu zděděných predispozicí, společenského prostředí a vytváření sebe samého. Tento model vychází z humanistické psychologie a byl vypracovaný některými z nejuznávanějších psychologů 20. století, jakými byli např. Abraham Maslow alebo Carl Rogers. Jak by jsme chtěli v tomto duchu rozšířit zmíněné stanovisko Donalda Hebba, mohli bychom se zeptat: „Co přispívá více k oběmu kvádru, jeho délka, šířka nebo hĺoubka?“. Poměr vlivu těchto třech faktorů je u každého člověka jiný, i když zároveň třeba připustit, že pro převážnou většinu lidí žijících v současnosti, je rozhodující silou utvářející jejich osobnost právě společenské prostředí.