The Zeitgeist Movement Česko-Slovensko

Psychológia | Psychologie

SK: Psychológia sa často definuje ako veda, ktorá sa zaoberá psychickými procesmi a správaním.

V dnešnej dobe existujú dve prevládajúce myšlienkové školy - tzv „Genetici“ a tzv. „Behavioristi“, čo zodpovedá starej predstave „prirodzenosť versus výchova".

Genetici majú sklon si myslieť, že ľudské správanie je odvodené od dedičnosti a inštinktov. Noviny často prinášajú detaily o tvrdeniach niektorých štúdií, že objavili genetickú predispozíciu k tomu „byť ľavičiarom" alebo k „fajčeniu cigariet". Tento pohľad podporuje svetonázor, že sme geneticky nastavení istým spôsobom a že dokonca aj jemné nuansy správania, ako je sklon k závislosti, sú geneticky dané, prípadne do istej miery inštinktívne.

Na druhej strane vidia Behavioristi ľudskú bytosť ako produkt prostredia, v ktorom sa vyvíja. Správanie človeka sa odvodzuje z jeho predchádzajúcich skúseností alebo z myšlienkových procesov, ktoré na základe skúseností vedie k určitému správaniu. Mechanizmy presvedčení sú preto založené na učení, nie na dedičnosti alebo inštinkte.

Ktorý pohľad je správny? Samozrejme, oba sú svojim spôsobom relevantné. Náš záujem o prežitie a reprodukciu je istým spôsobom vštepený, ba priam prepojený s pudom sebazáchovy. Lenže určitý spôsob ako prežiť sa získava spoločenským vplyvom na osobu. Ak človek vyrastie v nedostatku, v chudobnom prostredí s obmedzenými možnosťami získať zamestnanie, bude mať viac predpokladov na konanie ilegálnej činnosti kvôli prežitiu, teda viac ako človek zo strednej triedy, ktorého základné potreby sú uspokojené.

Naopak, ak osoba vyrastie s veľkým bohatstvom v elitárskej rodine a jeho bohatstvo a spoločenská trieda sú znakom prestíže, často môže mať sklony k vykorisťovaniu tých, ktorí pre neho pracujú alebo vykonáva ilegálne aktivity, aby sa prispôsobil identite a spoločenskej arogancii, ktorú považuje za skutočnú.

Napokon je to vplyv prostredia, ktorý ovplyvňuje 99% nášho konania a všetky podrobné štúdie ľudského správania toto tvrdenie znovu a znovu potvrdzujú.

Ľudia sa nestávajú alkoholikmi pretože na to majú genetickú predispozíciu, ale kvôli vplyvu ich rodičov alebo priateľov. Zneužívané dieťa veľmi často zneužíva vlastné deti, keď vyrastie. Keď médiá v spoločnosti propagujú určitú ideu, ako napríklad ideu terorizmu, verejnosť si vytvorí presvedčenie, že predstavuje pravdivú a reálnu hrozbu bez ohľadu na skutočnosť. Faktom zostáva, že sme flexibilným a vyvíjajucim sa organizmom a rôzne vplyvy, zmeny a vonkajšie podmienky na nás do určitej miery pôsobia.

Táto miera je prevažne ovplyvnená spoločenskými a ideologickými stotožneniami, ktoré boli mnohým vštepené ako nemenné. V tomto špecifickom stave vedomia prichádza ochromenie, pretože v prírode nie je nič, čo by podporovalo záver, že čokoľvek si myslíme o dnešku, nebude zastaralé v budúcnosti, nakoľko jeden z mála vzorcov, za ktorým môžeme s istou dôverou stáť je skutočnosť, že všetky základné prvky prírody sa postupne vyvíjajú. Stotožnenie sa s ustálenými znalosťami v záujme svojej vlastnej celistvosti je v našom svete vážnym pokrivením, lebo ak sa jednotlivcovi dokáže, že sa mýlil, je to považované za jeho slabosť. Toto je, pochopiteľne, nezmysel, pretože preukázaním vlastného omylu sa najviac naučíme a nemala by to byť situácia, ktorej sa obávame.

Fritz Pearls raz vyhlásil, že ľudský druh je jediným druhom, ktorý má schopnosť ovplyvniť svoj vlastný vývoj. Toto je dôležitý postreh pre náš rebríček hodnôt, o ktorom sa domnievame, že ho musíme podporovať, aby sme si udržali vlastnú identitu a ktorý často stojí v ceste novému, zmenenému porozumeniu svetu a osobnému rastu.

Najdominantnejšími inštitúciami, ktoré, zdá sa, udržujú takúto paralýzu sú teistické náboženstvo a peňažný systém. Teistické náboženstvo šíri nemenný pohľad na svet založený na viere, ktorá odmieta logiku a nové informácie. Peňažný systém je vo všetkých krajinách založený na súťaži o prácu, ktorá sa predáva za peniaze. Jednoducho povedané, neustále súťaženie môže byť udržané iba prostredníctvom princípu sebazáchovy a sebeckým záujmom, čo prirodzene vedie k statickej inštitúcii, ktorá nepreferuje zmenu, pretože ohrozuje prežitie vlastného podnikania, vlády a ďalších subjektov.

To však nie je trvalo udržateľné.

CZ: Psychologie je často definována jako „věda, která se zabývá duševními procesy a chováním“.

V současnosti existují v zásadě dvě převažující myšlenkové školy. „Genetici“ a „Behavioristé“ – stará představa „příroda versus výchova“.

Genetici se kloní k názoru, že lidské chování je odvozené z dědičnosti a instinktů. Reportáže ve zprávách často popisují studie, které tvrdí, že nalezly „genetickou predispozici“ k tomu „být republikánem“ nebo „ke kouření cigaret“. To podporuje světonázor, že jsme jaksi „pevně řízeni“ a že i malé změny chování, jako sklon k závislosti, jsou v jistém smyslu genetické či „instinktivní“.

Naproti tomu Behavioristé vidí lidskou bytost jako výsledek úprav podmíněných vystavením jedince jeho prostředí. Tím pádem činy jedince mají svůj původ odvozený ze zkušenosti nebo spuštění myšlenkového pochodu, přivozeného naučeným porozuměním. Mechanismus jednání/přesvědčení je proto založen na učení se, nikoli dědičnosti nebo instinktu.

Který z nich je více důležitý? Samozřejmě, oba dva pohledy jsou relevantní v jistých ohledech. Náš pud k přežití a rozmnožování je do určité míry vtisknutý/genetický, neboť je přímo spojen se základním přežitím. Avšak prostředky, kterými je přežití daného jednotlivce docíleno, jsou zcela podmíněny jeho ovlivněním společností. Pokud člověk vyrůstá v skrovném, chudobou postiženém prostředí s omezeným přístupem k zaměstnání, bude mít větší sklon k zabývání se nezákonnou činností, aby přežil... více než, řekněme, člověk ze střední třídy, jehož základní potřeby jsou uspokojeny.

Na druhé straně škály, pokud člověk s velkým bohatstvím vyrůstal v elitářské rodině a je tak podmíněn k tomu, aby si myslel, že jeho či její bohatství/třídní příslušnost slouží jako symbol společenského postavení, může často zneužívat ty, kdo pro něj pracují, nebo provádět nezákonné činnosti, a tak se přizpůsobit totožnosti a společenské povýšenosti, o které si myslí, že je skutečná.

V konečném součtu je zřejmé, že naše chování je z 99% podmíněno naším prostředím a všechny pečlivé studie chování to znovu a znovu prokázaly.

Lidé se nestávají alkoholiky pro své genetické predispozice, ale kvůli vlivu svých rodičů či přátel. Pokud budete týrat či zneužívat dítě, velmi často bude také zneužívat jiné děti, až vyroste. Když hromadné sdělovací prostředky propagují ve společnosti určitou myšlenku, jako například „terorismus“, veřejnost je podmiňována, aby věřila, že je to skutečná a opravdová hrozba, bez ohledu na skutečnost. Faktem je, že jsme postupně se vyvíjející, zranitelné organismy, které stále do jisté míry podléhají ovlivňování, podmiňování a změně.

Tato „míra“ je převážně ovlivněna společenskými/ideologickými ztotožněními, která byla mnohým vštípena jako neměnná. V tomto specifickém stavu vědomí přichází ochromení, neboť v přírodě není nic, co by podporovalo závěr, že cokoli si myslíme o dnešku, nebude zastaralé v budoucnu, jelikož jeden z mála vzorců, za kterým můžeme s jistou důvěrou stát (doposud), je skutečnost, že všechny základní prvky přírody se postupně vyvíjejí. „Ztotožnění se“ s ustálenými znalostmi v zájmu své vlastní celistvosti je v našem světě vážným pokřivením, neboť jestliže se jednotlivci dokáže, že se mýlil, je to považováno za jeho „slabost“. Toto je, pochopitelně, nesmysl, jelikož prokázáním vlastního omylu se nejvíc naučíme a neměla by to být obávaná situace.

Fritz Pearls jednou řekl: „Člověk je jediný druh, který má schopnost zasahovat do svého vlastního růstu.“ Což je důležité porozumění, protože soustavy našich přesvědčení, o kterých si myslíme, že je musíme udržovat, abychom podpořili svou totožnost, často stojí v cestě novým, měnícím se pochopením a osobnímu růstu.

Nejvlivnějšími institucemi, které toto ochromení zachovávají na věky, se zdají být Teistická Náboženství a Měnový systém. Teistické náboženství propaguje pevný světonázor se vzájemnou shodou založenou na „víře“, která odmítá logiku a nové informace. Měnový systém (ve všech zemích) je založen na Konkurenci o Práci a tudíž Práci za Peníze. Velmi jednoduše, „konkurenční ostří“ může být udržováno pouze skrze vlastní samo-zvěčnění a samo-zvěčnění/zištnost přirozeně vedou k statické instituci, která upřednostňuje neměnit se, protože to ohrožuje přežití takového obchodu, vlády a tak podobně.

To je trvale neudržitelné.