The Zeitgeist Movement Česko-Slovensko

Udržateľnosť | Udržitelnost

SK: Keď rozprávame o udržateľnosti, myslíme často na pojmy ako trvanlivosť, životnosť a dopady na životné prostredie. Vo všeobecnosti považujeme za udržateľné také metódy, ktoré berú do úvahy možné dopady a následky našich činov v budúcnosti. Táto predstava však nie je výhradne spätá s fyzickým, materiálnym svetom; rovnako je aplikovateľná aj na myšlienky, vieru, ľudské správanie a spoločnosť ako celok.

Neudržateľná metóda má negatívny dopad, ktorý v priebehu času ovplyvní nežiaducim spôsobom jednotlivca, spoločnosť a/alebo životné prostredie. Klasickým príkladom zo súčasnosti je využívanie ropy ako energetického zdroja. Toto by mohlo byť považované za neracionálny a neudržateľný spôsob využitia tohto zdroja vzhľadom na skutočnosť, že ropa je v princípe neobnoviteľný zdroj a jej spaľovanie, prípadne spaľovanie jej derivátov, zároveň poškodzuje životné prostredie. Akákoľvek metóda alebo činnosť, ktorej následkom je nezvratné vyčerpanie zdrojov alebo dlhodobé znečistenie prostredia je metódou, ktorá nie je trvalo udržateľná.

Podobne, ak nejaká spoločnosť počas výroby vyprodukuje veľké množstvo druhotného odpadu, ktorý znečisťuje prostredie, je to považované za neudržateľnú metódu produkcie bez ohľadu na to, aký tovar vyrába.

Taktiež, ak poznatky a materiály použité pri výrobe nejakého produktu nezodpovedajú najvyššej dosiahnuteľnej úrovni a kvalite v danom čase, veľmi častým dôsledkom je obmedzená životnosť daného výrobku, čo vedie k tvorbe väčšieho množstva odpadu, zbytočne rýchlym zastaraním alebo kazivosťou takýchto produktov. V súčasnom systéme orientovanom na zisk a neustály rast sú práve technologická nedokonalosť a zakomponované chyby vo výrobkoch často používanými metódami boja o podiel na trhu a profit. Napríklad, ak si dve spoločnosti konkurujú vo výrobe konkrétnej veci, obe musia strategicky voliť materiály a technológie použité pri výrobe, aby boli schopné ponúknuť čo najlepšiu cenu. Výsledkom je produkt, ktorého životnosť je podstatne kratšia, ako by mohla byť, ak by sa pri jeho výrobe použili najkvalitnejšie dostupné materiály a najvyspelejšie známe technológie.

V prostredí, ktorého hlavným hnacím mechanizmom je peňažný zisk, však takýto prístup nie je žiaduci alebo možný z nasledujúcich dôvodov:

1) Ak by spoločnosti aplikovali pri výrobe najlepší dostupný dizajn a technológie, ich výrobné náklady by podstatne vzrástli, čím by stratili konkurencieschopnosť.

2) Ak by spoločnosti vyrábali svoje produkty s dôrazom na čo najdlhšiu možnú životnosť, ľudia by neboli nútení tieto výrobky tak často kupovať, vylepšovať a opravovať a spoločnosti by stratili veľkú časť príjmov, čo by následne viedlo k rušeniu pracovných miest v priemysle a celkovému spomaleniu ekonomiky.

Je jasné, že súčasný ekonomický systém nie je udržateľný už z princípu, pretože jeho zabudovaná neefektívnosť vytvára v konečnom dôsledku duplicity v produkcii, odpad a znečistenie prostredia, ktoré by inak neboli nevyhnutné v takej miere, ak vôbec.

Spomenuté faktory a mechanizmy súčasného systému nás nútia k takým postojom, ktoré môžeme zhrnúť do pojmu „Neudržateľné ideológie.“

Neudržateľná ideológia je taká, ktorá v podstate vedie jednotlivca, alebo skupinu ľudí k neudržateľným praktikám. Napríklad súčasný peňažný systém, alebo „Systém zisku“, motivuje výrobné závody používať nekvalitné materiály pri výrobe produktu a k umelému skracovaniu jeho životnosti. Súbežne vedie k snahám použiť čo najlacnejšie spôsoby výroby, ktorých dôsledkom je však väčšie množstvo odpadu, prípadne ich dopad na životné prostredie je devastujúcejší ako je nevyhnutné. V systéme zisku je udržateľnosť vždy druhoradá, pretože tento systém je postavený na konkurencii a raste. Keďže odpoveďou na otázku bytia či nebytia spoločností je zisk, v snahe po jeho dosiahnutí sa redukujú náklady a maximalizuje príjem, neudržateľné praktiky, prítomné vo všetkých odvetviach priemyslu, sú výsledkom „vrodenej vady“ v ideovej štruktúre ekonomiky.

Väčšina ľudí v podstate súhlasí s tým, že dostatok zdrojov a produkty skonštruované s dôrazom na ich životnosť, spolu s efektívnym spôsobom výroby s minimálnym alebo žiadnym dopadom na prostredie je správny prístup. Avšak tieto myšlienky už nie sú tak cenené v realite peňažného systému. Dostatok a trvácnosť totiž nevytvárajú priestor pre zisk, zatiaľ čo nedostatok a plánovaná obmedzená životnosť áno, pretože umožňujú tvorbu zisku v krátkom časovom horizonte a zisk umožňuje tvorbu pracovných príležitostí. Bohužiaľ, tieto na prvý pohľad pozitívne prvky existujú na úkor dlhodobej devastácie životného prostredia.

Systém voľného trhu, spolu s ostatnými spoločenskými systémami ako komunizmus, socializmus a fašizmus sú neudržateľnými ideológiami, pretože majú v sebe zakomponovaný sklon k zneužívaniu spoločnosti a drancovaniu prírodného prostredia. Inak povedané spoločnosť postavená na súperení o prácu, zdroje a samotné prežitie je vo svojej podstate neudržateľná, pretože neberie do úvahy akékoľvek širšie súvislosti nad rámec sebazáchovy.

Akú ideológiu môžeme teda považovať za udržateľnú?

Zatiaľ čo táto otázka vždy prinášala nové odpovede počas celej ľudskej evolúcie, v súčasnosti je odpoveďou na ňu koncept nazvaný Vedecká Metóda. Veľmi zjednodušene, vedecká metóda je proces výskumu, ktorý za pomoci najmodernejších dostupných metód štúdia, vyhodnocovania, testovania a experimentu umožňuje potvrdiť alebo vyvrátiť správnosť chápania a možného riešenia konkrétneho problému.

Ako príklad môžeme použiť poruchu auta. Ak vaše auto neštartuje, začnete premýšľať, v čom by mohol byť problém. Logika navedie vašu pozornosť k základným predpokladom, ktoré musia byť splnené, aby vaše auto mohlo naštartovať - množstva paliva v nádrži, zapaľovací mechanizmus, a tak ďalej. Tento proces je aplikáciou vedeckej metódy na riešenie problému. Pristupovať k problému nevedeckou metódou by bolo iracionálne. Ak by sme napríklad rovnakú situáciu riešili skúmaním pneumatík, náš pokus o riešenie by dopadol neúspešne, a to z jednoduchého dôvodu: pneumatiky nemajú v tomto prípade akýkoľvek vzťah so zdrojom problému.

Bohužiaľ, nášmu súčasnému prístupu k spoločenským mechanizmom do veľkej miery chýba logika alebo metodológia. Namiesto to sa utápa v tradíciách, v nepodložených poverách a zastaraných metódach činnosti. Na druhej strane vedecký prístup k spoločnosti, reagujúc na jej vývoj logicky a na základe racionálneho úsudku, by prirodzene viedol k udržateľnosti, pretože v ňom už z princípu nie je možné jednotlivé súvislosti izolovať alebo oddeliť. Inak povedané, musíme sa prestať pozerať na svet cez optiku spoločenských systémov a ideológií, ktoré boli vytvorené v minulosti a v úplne iných spoločensko-technologických súvislostiach, aké máme dnes a začať sa naň pozerať bez predpojatosti a v čo najširších možných súvislostiach. Jediným dosiaľ známym mechanizmom, ktorého výsledky už mnohokrát preukázali jeho jednoznačnú opodstatnenosť a ktorý podporuje takýto prístup je veda. Preto je najvyšší čas začať pristupovať k spoločnosti ako takej vedeckým spôsobom.

Zbežný pohľad na spôsob fungovania v dnešnom svete ukazuje hrubé zanedbávanie rozumu, logiky a vedeckého prístupu. Naše ekonomické usporiadanie je založené na prostriedku výmeny a hodnotách, ktoré majú len málo spoločného so skutočnými zdrojmi a s realitou. Náboženstvo neustále hlása svetonázory, ktoré boli už dávno vyvrátené progresívnym vedeckým myslením. Náš pracovný trh je nastavený tak, že ľudia musia mať zamestnanie, aby získali peniaze na živobytie, zatiaľ čo skutočný prínos, ktorý tieto zamestnania vytvárajú je otázny, čo naznačuje, že zamestnania často existujú len preto, aby ľudia mali čo robiť, a aby mohli žiť a podporovať ekonomické usporiadanie. Toto je však mrhanie ľudským životom...

Existuje mnoho dôvodov domnievať sa, že naše súčasné spoločenské inštitúcie sú neudržateľné. Na záver by bolo dobré povedať, že náš spôsob života na Zemi musí mať základ, ku ktorému sa vzťahuje naša činnosť. Tento základ musí byť natoľko empirický, ako je to len možné a nesmie byť založený na niekoho názore alebo predstave. Z vedeckého hľadiska vidíme, že zdroje a ľudská vynaliezavosť sú tými najcennejšími aktívami. Ľudská inteligencia a uvedomelosť, spolu s pozorným spravovaním a využívaním pozemských zdrojov sú dvoma základnými vecami, od ktorých závisí všetko ostatné. Preto potrebujeme zaviesť prístup, ktorý maximalizuje úroveň vzdelanosti, technológie a spravovania zdrojov.

Kým sa spomenuté nestane bežnou praxou, nie je možné dosiahnuť stav udržateľnej rovnováhy, ktorá je cieľom Projektu Venus a Hnutia Zeitgeist.

CZ: Když máme na mysli udržitelnost, většinou se nám vybaví stálost, dlouhověkost a respekt k životnímu prostředí. Obecně je trvale udržitelná činnost taková, která bere v úvahu i budoucí prosperitu. To se nevztahuje pouze na fyzický, materiální svět, ale platí rovněž pro myšlení, přesvědčení, lidské jednání a společnost jako celek.

Neudržitelná činnost je taková činnost, která má nevyvážený negativní efekt, který v průběhu času nepříznivě působí na člověka, společnost a/nebo prostředí. Typickým příkladem je naše současné používání ropy jako energetického média. To lze považovat za neudržitelné, vzhledem ke skutečnosti, že ropa je prakticky neobnovitelná a její spalování poškozuje životní prostředí. Jakákoliv praxe, která způsobuje nevratné vyčerpávání přírodních zdrojů nebo dlouhodobé znečištění životního prostředí, je praxe neudržitelná.

Stejně tak pokud určitá společnost při výrobě produkuje velké množství odpadních látek, které znečišťují životní prostředí, může to být rovněž považováno za neudržitelnou činnost, bez ohledu na to, co je vyráběno.

Podobně pokud nejsou materiály nebo výrobní postupy použité při výrobě určitého výrobku nejvyšší možné kvality, velmi často je podstatně narušena celistvost daného výrobku, což v konečném důsledku vede k většímu plýtvání se zdroji a tvorbě odpadu, když potom výrobek selže nebo zastará. V našem současném, na zisku založeném, systému je téměř vše vyrobeno se zabudovanou slabinou, kvůli nutnosti soutěžit o podíl na trhu. Jinak řečeno, jestliže dvě společnosti soutěží ve výrobě určité věci, obě se musí chovat strategicky a při volbě materiálu a designu často sleví z kvality na úkor cenové dostupnosti. Výsledkem je produkt, který selže mnohem rychleji než by selhal produkt, kterému by se dostalo nejlepšího designu a komponentů z nejkvalitnějších materiálů.

V našem systému se tak neděje ze dvou důvodů. Zaprvé - pokud by výrobce používal nejlepší možný design a nejlepší známé materiály, měl by pravděpodobně mnohem větší výrobní náklady a nejspíš by ztratil konkurenceschopnost. Zadruhé - kdyby produkty byly vyráběny tak, aby vydržely po dlouhé časové období, lidé by je nemuseli tak často a opakovaně nahrazovat, modernizovat a opravovat. Ztratila by se tak velká část tržeb a pracovních míst v rozsáhlých průmyslových odvětvích, což by v konečném důsledku zpomalilo ekonomiku.

Toto je samozřejmě v rozporu s definicí udržitelnosti, protože tato základní neefektivita, která je zakotvena v ekonomickém systému, v konečném důsledku produkuje nadbytečné množství výrobků, odpadu a znečištění.

A tímto se dostáváme k neudržitelným ideologiím.

Neudržitelná ideologie je taková ideologie, která svojí podstatou vede jednotlivce nebo skupinu lidí k neudržitelným praktikám. Například používání nekvalitních materiálů výrobcem, při souběžné produkci nepřiměřeného množství odpadu, je důsledkem působení větší síly, známé pod pojmem peněžní (monetární) systém nebo také systém založený na zisku. V takovém systému neexistuje žádná odměna za udržitelnost, protože struktura tohoto systému se zakládá na konkurenci a neustálé spotřebě. V takových podmínkách je udržitelnost vždy podřazená zisku, protože zajištění zisku je pro přežití společností nutností. Zisk částečně závisí na redukci nákladů a zvyšování příjmů a proto neudržitelné praktiky existují ve všech průmyslových odvětvích a jsou důsledkem morální trhliny ve vlastní ideologii peněžního systému.

Na teoretické úrovni by většina z nás souhlasila s tím, že nadbytek zdrojů, společně s produkty, které jsou vyrobeny z trvanlivých materiálů při zachování maximální udržitelnosti a efektivity, představují správný přístup. Nicméně takový přístup není v našem současném, celosvětově používaném peněžním systému nijak odměňován. Tím, co je odměňováno, je „nedostatek“. Nedostatek a plánované zastarávání jsou odměňovány v krátkém období pro svoji schopnost vytvářet zisk z obratu a schopnost vytvořit více pracovních míst. Bohužel tato krátkodobá odměna je příčinou dlouhodobé destrukce.

Systém svobodného trhu, společně se všemi dalšími ideologiemi jakými jsou komunismus, socialismus a fašismus, jsou neudržitelnými ideologiemi, protože mají neodmyslitelný sklon k zneužívání společnosti a životního prostředí. Jinými slovy řečeno, svět, kde lidé vzájemně soupeří o práci, zdroje a přežití je ve své podstatě neudržitelný, protože lidé postrádají svědomí vůči svému vnějšímu, společnému prostředí.

Co je tedy udržitelná ideologie?

Přestože na tuto otázku budou v průběhu evoluce člověka vždy vznikat nové odpovědi, v současnosti máme k dispozici koncept zvaný „vědecká metoda“. Jednoduše řečeno, vědecká metoda je proces, který prostřednictvím nejmodernějších metod získávání vědomostí, měření, testování a experimentování, slouží k dokázání platnosti konkrétního porozumění nebo možného výsledku specifického problému.

Příkladem by mohl být problém s autem. Jestliže auto nestartuje, začneme logicky uvažovat, abychom objevili příčinu problému. Logika nás pravděpodobně povede nejprve ke kontrole stavu paliva v nádrži, dále bude naše pozornost směřovat k zapalování, atd. Toto je vědecká metoda použitá k řešení problému. Nevědecká metoda použitá pro řešení takového problému by byla iracionální. Pokud auto nestartuje, bylo by například iracionální začít kontrolovat pneumatiky, protože pneumatiky pravděpodobně nemají nic společného se zařízením, kterého se problém týká.

Bohužel náš přístup k fungování společnosti do značné míry postrádá logiku nebo metodologii. Spíše je omezen tradicemi, pověrami a zastaralými způsoby řízení. Vědecký přístup ke společnosti, používající logiku a rozum k posouzení a řešení společenských problémů, by měl přirozený sklon k udržitelnosti, protože v takovém přístupu nezůstává nic izolováno nebo opomenuto. Jinými slovy, potřebujeme se přestat dívat na svět pohledem systémů a ideologií, které byly vytvořeny v minulosti, a začít se na svět dívat co nejširším, nezaujatým pohledem, jakým můžeme. Jediným prostředkem, který podporuje takový přístup je věda, která přes všechny pochybnosti prokázala svůj nezpochybnitelný přínos pro lidstvo. Proto je čas, abychom použili postupů vědy k přístupu k vlastní společnosti.

Zběžný pohled na dnešní způsob chodu světa odráží hrubé opomíjení rozumu, logiky a použití vědy. Naše ekonomická uspořádání stojí na prostředcích směny a hodnotách, které málo souvisí se skutečnými zdroji a realitou. Náboženství pokračuje v kázání pohledu na svět, který byl dávno vyvrácen pokrokovým vědeckým myšlením. Náš pracovní systém je nastaven tak, že lidé musí být „zaměstnáni“, aby získali peníze potřebné pro přežití. Samotný přínos mnohých „povolání“ je vysoce zpochybnitelný a poukazuje na skutečnost, že některá pracovní místa často existují pouze proto, aby lidé „něco“ dělali, aby měli z čeho žít a podporovali ekonomickou strukturu. To je mrhání lidským životem.

Existuje velmi mnoho aspektů k porozumění skutečnosti, že naše současné společenské uspořádání je neudržitelné. Abychom tuto problematiku shrnuli, náš život na planetě musí mít základní předpoklad, ke kterému se bude vztahovat chod naší společnosti. Tento předpoklad musí být tak empirický, jak jen to bude možné a nezakládat se na názorech nebo odhadech. Z vědeckého pohledu vidíme, že přírodní zdroje a lidská vynalézavost jsou tím nejcennějším, co máme k dispozici. Lidská inteligence a vnímavost, společně se smysluplným hospodařením a využitím zdrojů planety Země, jsou skutečně tím nejdůležitějším. Vše ostatní na nich závisí. Proto musíme začít s přístupem, který maximálně využívá vzdělání, technologii a hospodaření se zdroji.

Dokud se tak nestane, udržitelnost bude v ohrožení. Toto je cílem Venus Projectu a Zeitgeist Movement.